Cesta slzy
Slza – slzička
skrytá za víčka
a zelení mých očí
v slaném moři klečí
a vyčkává.
S další se tam potkává
tu už Emoce
táhnou za mne.
A ta slza řečená
pořád ještě bez jména
sedí tam tiše, jak vločka,
jak myška, kterou hledá kočka.
Jenom Emoce
přišla od srdce,
něžně ji za ruku vzala
a už se s ní ven brala.
Emoce Slzu prohlédla si
a našla v ní tolik krásy,
kolik jinde neviděla
a vést ji málem zapomněla.
Slza se dívá východu vstříc,
Vidí, že hledím na měsíc.
Potichu kráčím sama dál
přes řasy se mi nahýbá.
Otáčím se na Emoci,
ale ta šla zpátky k srdci.
Kolem vidí spoustu sněhu
a na stromech krajky, něhu.
Vztáhla ruce k měsíci
a už ji mám na líci.
Měsíc daleko je
z unešení lituje.
Tam, kde se mi ruce kříží,
v hladině se měsíc vzhlíží.
Stříbřitý, jak ona sama,
chce pro něj být pravá dáma.
Do kroku si přidala,
a hladina ji lákala.
A tak mi ta slza milá
kalich vína osolila.
Emoce se zatím kruší
z čeho mi tak srdce buší.
