Bouřlivá noc na AG
To jsme se jednou opět uložily ke spánku. Měly jsme za sebou perný den a já už jsem se na tento okamžik vyloženě těšila. Samozřejmě by to na Domově mládeže ani nešlo jinak, aby se krátce po desáté hodině večerní neozval školní rozhlas a jeho prostřednictvím nám paní vrátná nepopřála dobrou noc. Ale vem to čert, dnes mi to bylo výjimečně ukradené; v tu chvíli jsem si právě pucovala zoubky, aby se leskly jako perličky.
Konečně jsem tedy zalehla a v momentě usnula tvrdým spánkem. A že já umím usnout tvrdým spánkem a hned tak něco mě neprobudí. O tom by vám mohly mé spolubydlící povyprávět. Občas taky chrápu a mluvím ze spaní.
Jak si tak spím, slyším hluk, zvuky, lidskou řeč. Rozlepím oči a vidím, jak Táňa a Bohďa vedou rozhovor. Uprostřed noci si začnou vykládat. Jsou vůbec normální?! S ironií v hlase se chci pozeptat na jejich zdravotní stav, ale tak nějak samy mi oči sklouznou na okno, za nímž právě řádí ohromná vichřice. Najednou začnou i mé uši vnímat strašný rachot. „Ty vole!“ vyklouzne mi z úst. Za okny se rozpoutala bouřka, blesky lemují oblohu, hrom sem, hrom tam, spustí se ohromný liják. Stromy se ve větru kácí z jedné strany na druhou. Táňa okamžitě zavírá okno. Aby taky ne, vždyť spí přímo pod ním. Ale i přes zavřené okno se k nám voda probojuje. A už teče po parapetu, stéká po stěně, loužička je na světě. „Mně to kape i na postel,“ zoufalým hlasem si povzdychne Táňa. A opravdu. Cíp postele je mokrý. Nedá se svítit, postel musí pryč. A už Bohďa i Táňa tlačí postel do středu pokoje. Já se pořád nějak nemůžu vzpamatovat, sedím na posteli a čumím. Ve dveřích se objeví Klárka: „Taky vám to teče skrz okno?“ „Jo, právě se stěhuju,“ potvrdí Táňa. „No, přišla jsem se podívat, jak to řešíte… tak dobro,“ Klárka mizí za dveřmi. Konečně se vzpamatuji a pomůžu Táni s postelí. K posteli putuje kbelík, mezi okna hadr. Jakmile je pohroma zažehnána a my opět uléháme, slyšíme, jak se i v ostatních pokojích zavírají okna, místy je slyšet rozhovor, nadávky. Sotva zavřeme oči, rámus nerámus usínáme. Při bouřce se totiž spí nejlíp.
Tereza Vilímková