Jak jsme tvořili časopis
O projektovém týdnu bezprostředně
Na projektový týden jsme byli zvědaví snad všichni. Leckdo očekával „flákárnu“, jiný se těšil, že se celé dny bude věnovat své vyvolené aktivitě a nebude jej stresovat například mnohdy nepopulární fyzika. Ovšem, našli se v našich řadách i lidé, kteří se zapálili právě pro tuto vědu. Ale přece jen praxe je poněkud odlišná od nezáživné teorie.
Já jsem si vybrala tvorbu školního časopisu. Nevěděla jsem přesně, co mám očekávat a trošku mě i týrala představa, že zatímco já budu sedět v horké učebně, kamarádka si bude užívat sluníčka a moře na chorvatských plážích. Ale přesto jsem doufala, že odhalím kouzlo novinařiny a snad se jí budu věnovat i v dalším studiu. Po třech dnech se do mé mysli ale stále častěji vtírá obava, že si budu muset najít jiný obor. Ne že by mě nebavilo psát. Bojím se, že na něco takového prostě nemám buňky. Ale to ukáže čas.
To bych nebyla Vilímková, abych někam nepřišla pozdě. My to totiž máme vrozené. Ale k mé radosti se našli i jiní opozdilci. Nějakou chvilku po mém příchodu vchází do dveří Pavla se slovy: „Omluvte mě prosím, já jsem zaspala.“ To se mé srdíčko ale tetelí blahem. Na tváři se mi rozvalí úsměv a má spokojenost nebere konce. To ale bohužel nic nemění na tom, že ani já jsem nepřišla na čas.
Teď už ale musí přijít to, co všichni očekávali. Práce. Rozvrhnutí a přidělení rubrik, samozřejmě i výuka. Takže, kdo ví, co je reportáž?
Všichni jsme sem šli za účelem vytvořit časopis. Takový Agin speciál. To znamená, že se dáme do psaní. Od rozhovoru, přes fejeton, až po konečné články, které snad dosáhnou určité úrovně. Aby taky ne, když nás vedou dvě češtinářky.
Večer jsem vždy unavená jako štěně, ranní budíček nemá šanci mě probudit, dostavit se včas zvládám vždy jen tak tak.
Ale už je tady nový den, a co by to bylo za časopis, kdyby byl bez fotek?! Hurá do Podzámky! Míša, když si vleze do rákosí, vypadá jak Rákosníček. Vašek pro změnu objímá bustu, která sice není dokonale čistá, ale jak jim to spolu sekne! Jenom ta kamenná tvář se Vaškovi nedaří, pořád má úsměv od ucha k uchu.
Rozpálení přijdeme do chladných chodeb AG a opět se vrhneme na psaní a výuku. Jen tak mimochodem, jak se píše fejeton?
Dnes nás čeká beseda s opravdovým novinářem. Uvidíme, co se z něj vyklube. Celkově jsem zvědavá, co dokážeme vytvořit. Jaký vlastně bude Agin speciál?
Tereza Vilímková