Agin speciál

Pouť na Svatý Hostýn

Pátek 15.9. byl pro mnohé lidi obyčejným dnem. To ovšem neplatilo pro skupinku asi třiceti studentů Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži, kteří se chystali zdolat Svatý Hostýn. Již v brzkých ranních hodinách mohl kolemjdoucí  před budovou školy pozorovat nezvyklý šum. To otec spirituál uděloval ještě spícím poutníkům požehnání.

Právě před patnácti lety se arcibiskup Mons. František Vaňák rozhodl, že splní jedno ze svých největších předsevzetí a znovu obnovil Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. Již jednou v minulosti byl naší škole vrácen život. Stalo se tak po druhé světové válce roku 1945, aby byla záhy na to komunistickým režimem pohřbena. Nyní bylo na Mons. Františku Vaňákovi, jenž sám byl absolventem AG, aby vrátil škole novou krev. A také se mu to 1.září 1991 podařilo. Od té doby nejeden absolvent AG  přijal svátost kněžství a další vykonávají a doufejme, že budou vykonávat, nejrůznější funkce a povolání. Myslím, že Mons. Vaňák, který zemřel 14.9. 1991 a je pochován právě na Svatém Hostýně, by byl právem hrdý na své dílo. A k jeho hrobu jsme se jako symbol poděkování rozhodli uskutečnit tuto pouť.

Doprovázeni vstávajícím sluncem a plní elánu jsme z Kroměříže vyšli vstříc Svatému Hostýnu. Vidina asi 35 kilometrů mnohým sice dělala mráčky na čele, ale pěkné počasí a hlavně dobrá „grupa“ navodily dobrou náladu. Pod vedením zkušeného horského vůdce pana Ševčíka a v milé přítomnosti paní Gajduškové a otce Hráčka neměl nikdo strach. Ovšem jak vesnice střídaly vesničky a cesty se měnily v pěšiny, tak i naše nohy těžkly a přestávaly poslouchat. Ale co by jsme to byli za poutníky, kdyby nás neprovázelo aspoň malé utrpení. Každý z nás v sobě musel něco zapřít , měl dost času a prostoru k rozjímání, každý si tam nahoru něco nesl. O tom, že dosáhnutí cíle, nebylo nic jednoduchého, by mohl svědčit každý z nás. Ale odměnou nám mohl být pocit vítězství a radosti. Ihned jsme zamířili na hřbitov a modlitbou poděkovali našemu obnoviteli ale především Pánu. Pak následovala mše svatá a vytoužené pohodlí autobusu, jímž jsme se už svezli dolů do Bystřice. Poté nás unavené ale šťastné rozvezly vlaky domů.

Kdo šel s námi, nelitoval. Kdo prosil, byl jistě Pánem uslyšen. Kdo věřil, zvítězil.

Kristýna Pecinová, 4.K